Reklama
 
Blog | Petr Lípa

Jak se hledá práce

Využil jsem vzácného ekonomického jevu, kdy vlivem nedostatku osob na trhu práce stoupají mzdy. Změnil jsem v za poslední rok zaměstnání hned dvakrát. V prvním případě šlo o časově omezený projekt. Ve druhém mě prostě práce nenaplňovala. Měl jsem díky tomu poměrně unikátní vhled do procesu hledání práce z pohledu zaměstnance. Pracuji jako vývojář. Zcela přesně jako tzv. DevOps. Kromě toho rád píši a věnuji se střihu. Mimo IT společností jsem tedy zkoušel i nějakou juniorskou pozici jako novinář, resp. redaktor třeba v televizi.

Trochu mě zaráží, co si stále dovolují některé společnosti v druhé dekádě 21. století. Narazil jsem firmu, která, a mají to i na stránkách, inzeruje tým, který nejde pro vtip a osobní pošťuchování daleko. V emailu, který jsem posílal jsem se ptal, jestli jsou ochotní nejen rozdávat, ale také stejnou minci přijmout. Nebyl jsem pozván na pohovor. Když jsem to pak zkoušel po druhé, tak mě pozvali, ale během pohovoru se paní z osobního ptala, jestli mám rád košilaté vtipy. Řekl jsem, že ne; je mi přes 35 a mám děti, nejsem puberťák. Za týden po pohovoru mi tatáž paní volá a že mě nevzali a prý jestli chci vědět proč. „Ano, jistě, on to málokdo řekne,“ odvětil jsem. Že jsem řekl, že nemám rád košilaté vtipy. Odpověděl jsem, že to také byl moment, kdy jsem přestal mít zájem u nich pracovat. Co na to také říct, že.

Dostal jsem zajímavou nabídku na práci v v Portugalsku. V Lisabonu. Ty by byla pecka, říkal jsem si. Část tam, část tady. Prvních několik kol pohovorů probíhalo přes Skype, u IT je to docela běžné. Červíček pochybností ve mě začal hlodat po třetím kole pohovoru, či spíše již prezentaci, jak to bude chodit. Prezentovali, jak bude strukturovaný plat. A najednou se tam objevuje, že budu brát diety. Ok, jasně, za ten čas v Portugalsku, že? Ne vůbec, za ten čas v Praze. To budete mít falešnou adresu trvalého pobytu v Portugalsku. Kromě toho, že něco takového je vyloženě nelegální, že by se ani neměly prezentovat cestovní náhrady jako součást platu, jsem měl pocit, že se vlastně stanu cizincem ve vlastní zemi. Řekl jsem ne.

Zatím nevím, jak se přesně postavit k situacím, kdy firma chce spoustu času na různé testy. Já na jednu stranu chápu, že prostě chtějí mít větší jistotu ohledně kvality kandidáta na pozici. Na druhou stranu on to je čas, který mi nikdy nikdo nezaplatí. Když si mě firma testovala již šestou hodinu – bylo to na etapy, řekl jsem, že co je moc, to je moc.

Na žurnalistických pozicích to byl jiný problém. Málo píši a málo točím. Dle mé zkušenosti, zkusil jsem všechny televize a všechny tištěná média, kde bych neměl problém s morálkou. Prostě jsou všechny psané jako že je potřeba mít zkušenosti nebo je možné jít na stáže. Jenomže mezi námi. Už jsem si již trochu zvykl na královské platy v IT. A zároveň musím živit rodinu a manželku na mateřské/rodičovské. Trochu mi bylo jasné, že s platem budu muset jít nutně dolu. Ale ani tak jsem nenašel nikoho, kdy by mě chtěl vzít. Co oceňuji je, že jsem nezaznamenal žádný prohřešek a všechna oslovená média mi napsala milý email, když mi sdělovali, že mě nechtějí.

Jaké máte Vy zkušenosti? Jaký byl Váš nejhorší zážitek?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama