V Bibli je historka (Ezekiel 33:6) o strážci města, který nezatroubí na trubku, když se blíží nepřátelská vojska. V pasáží není, proč to neudělal. Byl líný, slabý, hloupý? Můžeme jen spekulovat. Jeho akcí však jeho lidé přišli ke zkáze a byla to jeho vina. Nezatroubil, ostatní to nevěděli a území bylo dobito.
Biblická obrana a ochrana území byla, co do koncepce, neskonale jednodušší než dnes. Některé aspekty jsou stejné, například mít informace o nebezpečích a jejich aktérech – hlídat na stráži. Jiné jsou nové. Útok 21. století může probíhat například kyberneticky. A tedy skrytě a nepozorovaně. Hlavní úkol pro strážce je tedy ztížen.
Strážcova smutná role je nyní anachronismem. On sám. Na hradbách. Byl v daný moment jediný, kdo mohl situaci ovlivnit. Neudělal. Na stráži, na různých místech od policistů přes tajné služby po armádu, stojí celé regimenty. A nad nimi bdí různé kolektivní rozhodovací orgány, na konci poslanci a velení armády, kteří zadují na trubku, aby varovali svůj lid. Aspoň metaforicky. Když část z nich ani nechce zjistit, jestli nehrozí nebezpečí, jak to udělají?
V obraně je imperativem mít co nejvíce informací a naučit se s nimi správně pracovat a vyhodnocovat. Odmítání získávat informace je dost riziková strategie. Přesto se najdou poslanci, kteří se domnívají, že informací je dost. Nebo prostředků. A třeba ani nechtějí podpořit komisi, která by mohla pomoct informace zjistit. Komise není všelék, ale může pomoct zjistit více. Komisí by to mělo jen začít.
Chcete, aby to, dámy a páni poslanci a jiní politici, ve Vašem jménu riskli, a v jako ve starém Egyptu, o kterém Ezekiel mluvil, běžní pštrosi, strčili hlavu do písku a odmítli zjistit více?
Dělejte víc.
